pátek 24. listopadu 2017

Domeq - moderní ubytování pro profesionály a studenty

V listopadu se naše firma Foreigners stala exkluzivním partnerem evropského developera CTP Invest v jeho novém projektu Domeq.

Domeq je projekt moderního bydlení pro mladé profesionály a studenty. Najdeme zde 159 ubytovacích jednotek o velikosti 20 - 40 m2, každá s vlastní kuchyňkou a sociálním zařízením. Velkou předností Domqu jsou společné coworkingové prostory v přízemí domu. Ideální pro freelancery a lidi na volné noze - v tomto společném lobby se dá stejně tak pracovat, dělat schůzky, jako i jen relaxovat nebo si užít party po večerech.

Domeq je ideálním místem pro pracovníky mezinárodních firem nebo studenty vysokých škol.



Více informací:
www.domeq.cz
www.foreigners.cz/domeq


pátek 6. února 2015

Mozku mlč!

Zastavím o 100 metrů dřív

Občas chodím rád běhat. A vždycky nesnáším ten konec. Začátek vždy ok, pohoda. Ale konec... "Tak dneska zastavím už o 100 metrů dřív, však se potřebuji vyklusat a rozdýchat." Kdo to zná?

Pokaždé mám ale v hlavě druhý hlas: "Uběhneš 5 km a pak nedáš blbých 100 metrů?" "Co ti těch 5km udělalo, že je takhle zneuctíš?" "A co ti udělalo tvoje tělo, tvůj mozek, tvoje hrdost, tvoje sebevědomí, že je takhle zneuctíš a srazíš?"


"Ne, běží se dál a pro jistotu ještě o malinko přidáme na rychlosti. Dyť je to jen 100 metrů. Přeci nebudu mozek zvykat, že může zvolnit těsně před cílem. Jen ať se učí, že má naopak ještě přidat, pro jistotu."

Každé běhání mám tento vnitřní boj. Ať běžím 2 km, nebo 6 km. Takže je to vážně o tom, že 2 km uběhnu a 2,1 km už ne? Není. V tomto případě nejde o fyzickou zdatnost, ale o psychickou zdatnost. Svaly jsou ok. Ty evidentně vydrží i 6 km a věřím, že by vydržely i 10 km. Ale mozek začíná tahat na záchrannou brzdu.


If your mind is ok, your body will follow

Kamarádka Romča Slámová mi nedávno k jednomu příspěvku na Facebook sdílela krásné video. Paní na videu mluvila o tom, jak chodí plavat, často v zimě když je voda ledová. Ona řekla jednu krásnou věc: "Keep checking your mind and if your mind is ok you can stay in, the body will follow."

Lidské tělo vydrží hodně, aniž by se nějak ničilo. Ale mozek ho dokáže pěkně přibrzdit. Proč bychom jinak v opilosti daleko lehčeji říkali věci, které bychom možná za střízliva neřekli? Mozek je alkoholem uspán.


"Dyť jde ale jen o běhání, já stejně nechci být profi běžec"

Proč se ale takhle trápit, když jde jen o běhání a blbých 100 metrů? Protože mozku je jedno, co děláme. Mozek jen vidí a zapisuje si: "To je ok, že to vypustíme před koncem". A co se stane při běžeckém závodě, když před koncem zastavíme? Všichni nás předběhnou a nezbude na nás ani předposlední místo. Stejně tak to je v našem denním životě - v práci, ve vztazích, všude.


Dělám pro klienta nabídku celý den, pošlu mu ji a čekám. Čekám dva dny, žádná odpověď. Mohl bych zavolat a zeptat se, jak to vypadá, ale už to nebudu hrotit. Za týden klienta potkám a ptám se, jak to vypadá? Klient vybral konkurenci. Proč? Prý mu email nedošel. A skutečně, zapadl mu do spamu. Kdybych zavolal hned druhý den, mohl jsem zjistit, že email nedošel a třeba bych vyhrál. Mozek ale těsně před cílem přibrzdil a zneuctil můj den práce. A já prohrál, jako ten běžec, co si oddechl už 100 metrů před koncem.


Mozku mlč!

Takže i když jde jen o běhání, nebo kliky, nebo jakoukoliv jinou činnost, vždy udělám maximum, abych splnil, co jsem si stanovil. Ať je to velký nebo malý cíl. Ale nechci, aby si mozek myslel, že jsem lhář a že mu budu tolerovat, když mě bude šidit. Co řeknu, za tím si půjdu. A mozku mlč! Stejně víš, že tě nebudu poslouchat.

A co vy učíte každodenními činnostmi váš mozek? Jak si ho ochočujete? Tak, aby vám sloužil, a nebo aby vás postupně strhával dolů?

úterý 9. prosince 2014

Life full of possibilities



Proč mám v podtitulku blogu toto heslo? 
  1. je to jedna z hlavních vizí naší firmy Foreigners.cz a za 
  2. protože je to jedna z nejsilnějších vizí mého života. Což je nejlepší možná kombinace :)
Kdo by nechtěl věřit jen mně, že vše je možné a život nabízí spoustu příležitostí, tak doporučuji přečíst knížku Čtyřhodinový pracovní týden od Tima Ferryse. Ten trošku tyto mýty bourá (pokud si sami dovolíme připustit, že jdou zbourat).

V Dubaji jsem potkal jednoho kamaráda, který miluje golf a i když ho nehraje profesionálně, tak si postupně našel cestu, jak se golfem živit (ne hraním, ale věcmi okolo). Je to člověk, kterého znám, je z Čech a je podobně starý jako já (možná spíš mladší). Sešel jsem se s ním na snídani v golfovém klubu v Dubaji, kde nyní žije už asi dva roky. A je to paráda vidět někoho, kdo dělá to, co je hned na první pohled jeho vášeň.


Ptal jsem se ho, jak tady snáší ta horká léta a on říká: „V pohodě. Já jsem tu přes léto nebyl. Byl jsem 4 měsíce v Čechách a v Evropě.“ Co víc si přát? :) Life is full of possibilities.

Takže jsem si jel autem domů a říkám si: Proč ne? Dyť by to bylo hezký. Dyť tady v Dubaji se žije krásně. A proč by člověk nemohl být chvilku tady a chvilku v ČR? Užívat si tepla, sluníčka, zároveň ale být dostatek času v ČR, aby mohl být se svou rodinou, kamarády a užít si krásy Čech. Takže záměr je a třeba se i jednou vyplní. 

Stejně jako myšlenka, že bych měl já strávit v Dubaji měsíc a rozjet tu sérii prezentací na středních školách s propagací českých univerzit v rámci CzechUniversities.com. Před rokem a půl utopie. Dnes realita.

„To asi musí mít člověk dost peněz, aby si mohl dovolit takhle rozjíždět byznys“. Popravdě, zatím jsem tu utratil asi méně nebo stejně jako v ČR. Jak to? Vesmír :) Nevím, jak to, ale bydlení mám zadarmo a ostatní není zas o tolik dražší. Resp. je, ale člověk zase ušetří za benzín, který je zde opravdu levnější než voda :) (PET flaška vody v Carefuru 10 Kč, litr benzínu 9 – 10 Kč). Vše ale začalo jen myšlenkou a rozhodnutím, že to tak bude a že se to nějak udělá. A ono to začalo nějak chodit.

Vytvoř si záměř, přesvědči mozek nejen, že je to možné, ale že je to normální a že to tak vlastně už je... A ono se to jednoho dne stane!

Life is full of possibilities. Jsem vděčný za všechny lidi okolo mě, kteří tomu také věří a kteří mě „podporují“ tím, že vidí všechny, i ty crazy, věci a plány jako možné. Ať to jsou kamarádi nebo spolupracovníci z Foreigners.cz. Protože síla skupiny a jejich myšlenek je neuvěřitelná a 1+1 nejsou 2, ale 3. Ve Foreigners.cz někdy 100 :)

Co jsou pro tebe zatím nedosažitelné příležitosti a vzdálené představy? Jak o nich začneš ode dneška mluvit, aby je začal mozek vnímat jako reálné? Co změníš dnes, aby ses zítra začal posouvat kupředu?

Přeji všem, ať se daří přesvědčovat, že vše je možné a že Life is full of possibilities.



čtvrtek 27. listopadu 2014

Vděčnost

Zamýšlel(a) ses někdy nad úplně obyčejnýma věcma, které bereme samozřejmě, a nejsme vlastně za ně vděční? Proč? To nevím. Ale vím něco jiného...


Vymysli teď hned 3 věci, situace, lidi apod., za které jsi dnes den vděčný(á).













...a pak scrolluj dolů...
























...přemýšlej a nepodváděj. Zapiš si 3 věci, za které jsi vděčný, vděčná. Do té doby nepokračuj dále!



















Už máš vymyšleno?



























A teď za ty věci, osoby, situace poděkuj dané osobě, vesmíru, Bohu, andělům, nebo jakékoliv jiné osobě, energii...Prostě v co věříš. Buď vděčný(á) i za drobnosti! Vybav si je, znovu si je prožij jako kdybys koukal(a) na film, hluboce se nadechni. Poděkuj a buď za ty tři věci vděčný(á). Dej tomu klidně několik minut a až pak pokračuj.


Jaký to je nyní pocit? Cítíš se lépe? Jak? Radostně? Naplněně? Vděčně? Plný(á) energie? Není ten život najednou pozitivnější a lepší? :)

Říká se, a osobně to mohu potvrdit, že lidé, kteří jsou vděční, tak prožívají daleko šťastnější život a daleko častěji přilákávají více pozitivních věcí, které si přejí, do svého života.

Zkus si po dobu jednoho měsíce každý den sepsat 5 věcí, za které jsi byl(a) daný den vděčný.  Každý den, třeba ideálně před spaním, ať mozek dostane jen ty dobré věci do podvědomí před usnutím!

Budu rád, když mi napíšeš po měsící, jaké to bylo!

pátek 14. listopadu 2014

Out of box myšlení

Cestování oči a srdce otvírá

 

A často, pokud máme otevřené oči a srdce, tak i začneme chápat odlišné věci.  Takové, které lidé dělají úplně jinak a je to pro ně „normální“. Toto spousta lidí chápe a během cestování i vidí. Kdo ale toto bere jako jasný důkaz toho, že všechno jde? A že díky tomu každý člověk nemá žádné omezení, jen to, co si sám (a nebo často spíše z okolí) vytvoří ve své hlavě?




Dnes dennodenně, když jedu v Dubaji autem, tak na mě někdo troubí. Proč? Protože mě chce upozornit, že jede. Ne že by mi nadával. Co se dělo první dny? „Sakra, co jsem provedl?“ Vůbec nic! Jen jsem byl ve své krabici, kde troubení znamená „Něco jsi podělal“

Tyto rozdíly jsou relativně neškodné. Nikomu nijak neubližují a člověk se rychle přizpůsobí a navykne (omlouvám se všem v Čechách, kdo na mě bude troubit, že to prostě vůbec nebudu řešit :))


Nastavování vlastních hranic


Problém ale nastává, když si nastavujeme nějaké vlastní hranice, normy, standardy na vlastní fungování, žití a myšlení.  Nebo nám to ve většině případů nastavuje naše okolí a my to ani nevnímáme.

„Lidem se nedá věřit.“ „Chlapi podvádí.“ „Ženský neumí řídit.“ „Radši neměj moc velký sny, ať pak nejsi zklamaný.“ „Člověk musí dřít, aby vydělal slušné peníze.“ „Zaměstnancům nemůžeš věřit.“ „Nikdo to neudělá líp než já.“ A mohl bych pokračovat. Kdo tyhle zažité „inside of the box“ věci slyšel? A kdo je říká? Lidi okolo nás.

Lidi v našem okolí (ať už známí – kamarádi, příbuzní, tak i neznámí – televize, rádio, noviny) tvoří naši krabici. Ale kolik takových je? Většina z nás má kolem sebe stovky, možná maximálně tisíce takových lidí. A pokud mám být hodně opatrný, tak max. pár milionů (ČR populace). Ale na světě je 7,26 miliard lidí (nebo aspoň bylo 15.9.2014). Je naše krabice dostatečný vzorek na to, abychom mohli říci, že to je opravdu pravda?

Arnold Schwarzeneger ve svém proslovu Life's 6 Rules říká "You have to think outside the box, that is what I believe after all. What is the point of beeing on this earth if all you want to do is be like the everyone and avoid trouble. The only way that ever got any place was breaking some of the rules. Not breaking the law but breaking the rules."

Vezmu příklad těchto tvrzení, které jsem celý život slýchával – „Člověk musí dřít, aby vydělal slušné peníze.“ „Zaměstnancům nemůžeš věřit.“ „Nikdo to neudělá líp než já.“

Co slyším nyní okolo sebe v Dubaji? Resp. někdy neslyším přímo, ale člověk hnedka vytuší z rozhovoru:  „Vydělávat 100 000 Kč měsíčně je minimum.“ „Ten člověk má několik firem, ale neřídí je, už se prostě naučil dosadit management a ten to řídí.“ Celá atmosféra je pak ve stylu „Když už má člověk žít, tak ať si to pořádně užije, ne jen dře.“ Nebo „Tak si otevřu byznys v Praze a druhý v Dubaji. Aspoň budu moci trávit hezké léto v ČR a teplou zimu v Dubaji.“ A opravdu se u spoustu lidí tak děje a jsou jich tu mraky.


Čím to vše může být?

Inspirace na středních školách v Dubaji


Během poslední doby jsem navštívil docela hodně středních škol v Dubaji. Co má většina společného je, že studenty podporují v myšlení, aby neměli žádné krabice. A když už, tak aby je měli prosklené a pořádně viděli ven. Toto je vidět a cítit už po chodbách, z hlavního poslání a z propagačních letáků.

Dubai Internation Academy (DIM) = Dream Inspire Achieve
Their parents dreamt. Their teachers inspired. They achieved.



A co takhle jít po škole a každý den si tam do podvědomí vkládat „The future belongs to those who believe in the beauty of their dreams…Eleanor Roosevelt“? Kdo by se pak divil, že studenti zde mají jasno? Například v tom, že vše co si dokážou představit, je možné? Kdo by tohle chtěl slýchávat celé mládí?



Takže ano, možná „obyvatelé“ naší krabice říkají, že něco není možné a považují to za standard, ale kolik jich je? Tisíc? Co když existuje někde jiná krabice, která má milióny lidí, kteří říkají, že ty stejné věci jsou možné? Že je možné je dělat tak, jak já chci, a ne jak mě někdo celý život podvědomě naučil?

Jaké zažité vzorce máš ty a jaké bys chtěl změnit? Přeji ti hodně štěstí s bouráním těchto vzorců a budováním silné základny pro takové vzorce, které chceš!! Co takhle začít hned teď? Během pěti minut si jen sepsat dva vzorce, které tebe možná omezují? Začni alespoň tím, že si je uvědomíš.


Napiš si hned teď 2 vzorce, co tě v současnosti omezují


pondělí 10. listopadu 2014

Když vesmír něco chce… aneb úvod k blogu

Salam malikum!

Netradiční začátek článku pro Čechy. Stejně tak, jako bude i tento blog!

Již před rokem jsem měl nápad psát vlastní blog. Během cestování po Dubaji a Keni loni na podzim jsem byl plný dojmů, ale hlavně poznatků a zážitků. Často věcí, které jsem čítával a slýchával z knížek a seminářů a najednou je viděl v praxi.

Pracuji s cizinci. I tak s nimi ale pracuji v Čechách. Čili někdy není možné vidět jejich kulturu naplno, jako když jsou doma. A i tak mám spíše většinu času kolem sebe „malou“ skupinu lidí, kamarádů, známých, příbuzných, business partnerů, kolegů. Stovek, možná tisíců. Maximálně 10 mil obyvatelů ČR. A i když jsem se naučil být otevřený, tak stejně člověk stále musí vylézat „out of the box“, aby uviděl a pochopil spoustu věcí, které jsou na světě úplně jinak, než jsme zvyklí v rámci naší malé země.

Poslední dobou už je toho moc, co prostě říká „Už ten blog napiš a mrskni tam občas ty všechny crazy věci, co se okolo tebe dějí“.

A když vesmír něco chce…tak si nedá pokoj, dokud to nedostane. A vždy si to nějak zařídí.

Takže here it comes. Rád bych na tento blog dával všechny věci, které mě zajímají, baví a okolo mě se dějí. Moje „záliba“ je v osobním růstu, businessu, prodeji, rozdílných kulturách, vesmíru (ne tom technickém, ale tom duchovním) a chlapství. O tom všem bude tento blog.


Něco málo o mně

Jméno: Vojtěch Stehno
Datum narození: 16.5.1986
Jazyky: čeština, angličtina

Pracovní zkušenosti - LinkedIn profile
  

Oblíbený citát:

"Don’t ever let someone tell you that you can’t do something. Not even me. You got a dream, you gotta protect it. When people can’t do something themselves, they’re gonna tell you that you can’t do it. You want something, go get it. Period." -- Will Smith, The Pursuit of Happiness

Další důležité info

  • Tenhle blog bude o mých názorech a představách, mám rád konstruktivní kritiku a opačné zajímavé logické názory…nemám ale rád negáče, co jen sedí a kritizují a nic nedělají a doufám, že takoví tento blog nebudou číst 
  • Jsem realista, melancholik, co má rád přesná data. Od mala musím vše mít vyjasněné a logicky zdůvodněné. I tak věřím na věci, které prostě nejdou vysvětlit. Nelogické? Ano. Ale život a realita mě každým dnem přesvědčují, že se asi budu muset smířit s tím, že některé věci nejdou vysvětlit. Je jen třeba je akceptovat, aby člověk žil ve flow a osobním naplnění.
  • Nesnáším duchovno a moc spirituální věci. Proč? Protože mě vytáčí, že ty věci často fungují a nedají se logicky vysvětlit 
  • Jsem jen člověk, který je nedokonalý a proto k sobě potřebuji lidi, kteří mě pomáhají a doplňují v tom, v čem jsem slabý.

Pokud tenhle blog alespoň jednoho člověka inspiruje nebo donutí k zamyšlení, které mu třeba v určité fázi života změní život, tak budu šťastný a cíl tohoto blogu bude naplněn. Proč to tak cítím a chci? Protože se mi za poslední dobu dostalo mnoho „požehnání“ a darů od jiných, kteří mě drobnými myšlenkami nebo skutky obrovsky posunuli. A já bych to rád POSLAL DÁL.

Takže příště už naostro s nějakým zajímavým tématem.